Začít vidět světlo na konci tunelu….

Jako u všech svých činností se zabývám naleznutím „jádra pudla“, to znamená dobrání se příčiny potíží, ne jen řešením důsledků. A objevování je to vskutku dobrodružné, někdy těžké a bolestné.

Ze své vlastní zkušenosti vím, že jsem si myslela, že mám vše rozumově zdůvodněné, všechno odpuštěné, přebolené…..i uvnitř. Že už nemám co řešit. Ale chyba lávky…Začalo se to na mě hrnout a já zjistila, že to bylo jen v hlavě, rozumově. Ale emoce, city, bolest v podvědomí neustále byly. Dobře ukryté v tom nejspodnějším šuplíku a zastlané velikou peřinou.

A tak jsem si začala procházet jedno úskalí, jedny hory a jak se zpívá v mé oblíbené písničce „sotva přejdeš jedny hory, hned se najdou jiné. Byly chvíle, že bych se raději věnovala druhým lidem než sobě, ale člověk musí začít sám od sebe, aby se dostal k druhým.

Nedá se popsat ten osvobozující pocit!!! I teď, téměř po třech letech mi naskakuje mráz po celém těle, když si na to vzpomenu. Podívat se odvážně pravdě do očí, vytáhnout všechny kostlivce ze skříně, dovolit si být malý, nechat na sebe proudit očistný tok terapie, vodu života, svobody, lásky, sebepřijetí, vše nabídnout, prožít, pochopit, oprostit se od pocitů křivdy, ublížení, přijmout vše, co bylo, odpustit, s vděčností a láskou poděkovat minulosti a žít teď a tady. Jako znovuzrozený svobodný člověk. Jako vládce svého života. Psát do své knihy života příběh sama za sebe, bez výmluv na okolnosti, lidi kolem sebe. Jen na mě záleží, co dovolím na čisté listy papíru vepsat druhé. Vymanit se ze zakletí. Odmotat to husté zauzlované klubko, které se přenáší z generace na generaci, a které takto nechci předat na řešení svým dětem.

Zvu Vás na objevování této dobrodružné výpravy…….